Jdi na obsah Jdi na menu

4.3. Chyby ze strany státu a širší společnosti

23. 2. 2011

Jednou z příčin vzniku, rozvoje a udržování nadváhy u dětí a mládeže a také problémem při jejím snižování je stát. Stát jako instituce je v některých svých rolích zbytečně pasivní. Přitom jde i o role, kde má stát nejenom práva a pravomoci, ale i povinnosti, které mu ukládá přímo Ústava ČR.

 

Jednou z nich je třeba povinnost postarat se o zdraví svých občanů. 8-mi letý kluk, který váží 60 kg možná ještě není „nemocným občanem” ale má do této kategorie výrazně nakročeno. Proč mu už v tuto chvíli nepodat pomocnou ruku – třeba větším propojením role státu s rolí dětského lékaře, přes kterého ruce (a odbornost) výše zmíněný kluk zákonitě projde.

 

Dalším prostředím ve kterém se osud výše zmíněného fiktívniho chlapce může zvrtnout v jeho prospěch (nebo v neprospěch) je škola a čas, který v ní tráví. I tady by se stát do řešení jeho situace mohl aktivněji vložit – úpravou školských osnov a zařazením předmětů s cílem zvýšit vzdělanost v oblasti zdravého životního stylu, zvýšením objemu povinné tělesné výchovy, zkvalitněním školního stravování, případně regulací toho, co lze a co nelze prodávat v prostředí školy a pod.

 

Jestli má stát právo prosazovat se určitým způsobem i vůči rodičům dítěte s nadváhou je otázka velice ošemetná a citlivá. Trestat některé rodiče za to, co provádějí svým dětem? O odpovědi na tuto otázku v případě prokázaného týrání dítěte nikdo nepochybuje. Samozřejmě ano. A co za cejch „tlouštík” nebo „buchta”, který rodiče „udělí” svému dítěti, mnohdy na celý život? Není to náhodou taky týrání? Netroufám si sama na tyto otázky odpovědět. Dokud ale nezaznějí alespoň otázky, nemohou se objevit ani odpovědi.

 

Další sféra, kde by se stát mohl svojí silou aktivně zastat svých dětských občanů je také problematická, protože je to sféra komerční – království reklamy a peněz. Proč fixovat dětské vnímání a pozornost na potraviny v takovém množství, jak se to děje v současnosti v rámci reklamy před a v průběhu dětských programů? Případně proč je namísto „skvělých čokoládových tyčinek plných lahodného mléka” nefixovat raději na ovoce, nebo zeleninu? Nestálo by za to popřemýšlet nad regulací (nebo přímo zákazem) reklamy na dětské potraviny v rámci dětských pořadů?

 

Někomu se možná mohou zdát tyto názory a otázky příliš radikální, až drastické. Ale jak jsem již výše zmínila: netvrdím, že musím mít ve všech bodech pravdu, či že jsou správné. Dokud ale nezaznějí otázky, nemůžou zaznít ani odpovědi.